Vox audita perit, littera scripta manet (Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo)
Při vyhledávání pramenů k sepsání rodové kroniky jsem získal i mnoho informací o historii mé rodné obce Vlastibořic a rodné obci mé manželky Svijanském Újezdě, dlouho ale ležely v zásuvce psacího stolu v rukopisných poznámkách. Když mi v r. 1997 vnučka věnovala k mým osmdesátým narozeninám chytrý psací stroj - stolní počítač, rozhodnul jsem se, i přes pokročilý věk, nevyužité informace za pomoci počítače uspořádat, sepsat a zpřístupnit širšímu okruhu zájemců. Kroniky vedené na obou obcích se totiž po roce 1950 ztratily a seznámit se s historií obce nebylo proto snadné. Příčinou ztráty byla patrně snaha, něco z kronik a tím i z pamětí obce vymazat (vox audita perit).

První disketu s názvem "Paměti obce Svijanský Újezd" jsem předal v r. 1999 tamějšímu obecnímu úřadu, ten Paměti vydal knižně ještě v témž roce pod názvem "Kronika obce Svijanský Újezd", bohužel bez mé konečné korektury.

Druhou disketu s názvem "Příspěvek k historii obce - VLASTIBOŘICE za starodávna" (86 stran textu a 23 listů příloh , týkající se pouze osady Vlastibořic) jsem předal obecnímu úřadu ve Vlastibořicích v červnu r. 1999. Při předání mi byly zapůjčeny "Paměti obce Vlastibořic" o 360 stranách textu, sepsané v r. 1951 bývalým ředitelem měšťanské školy ve Vlastibořicích p. Josefem KVAČKEM (1901 - 1960), považované mnou též za ztracené. Tyto Paměti obsahují velké množství zajímavých údajů nejen o škole pro kterou byly psány, ale o celé katastrální obci až do r. 1950, orientace v jejich obsahu je však obtížná. Proto jsem značnou část textu přepsal na počítači, nově uspořádal a přiřadil k výše uvedenému "Příspěvku". Další informace jsem čerpal z regionální a odborné literatury. Pro nově vzniklý soubor jsem použil původní název z r. 1951 - "Paměti obce Vlastibořic" (dále jen Paměti), i když je to vlastně historie obce.

Pro historii obce po roce 1950, kromě krátkého období 1980 - 1990 kdy byla spojena se střediskovou obcí Pěnčín, jsem žádné podklady nenašel, do obecního archivu jsem neměl možnost nahlédnout, byl v té době nepřístupný a po otevření archivu mi zdravotní stav již nedovolil jej navštěvovat. Úkolu se na moji žádost ujal p. Oldřich ANDĚL z čp. 52 žijící v Liberci, dostupné údaje , bohužel neúplné, vypsal a předal mi je počátkem r. 2003, kdy jsem teprve mohl Paměti dokončit.

O poznání historie obce se nejvíce zasloužil samorostlý dějepisec našeho kraje, sedlák Josef ŠKODA (1851 - 1921) z nedalekých Radvanic, hospodařící na zemanském statku v Janovicích u Malčic, který z gruntovních knih z r. 1580, 1671 a 1734 vypsal posloupnost držitelů jednotlivých usedlostí téměř všech vesnic celého bývalého panství dubského, a až do r. 1848 doplnil tuto historii z pozemkových knih u okresního soudu v Českém Dubě a v Turnově, jakož i z výtahu urbáře panství svijanského, dále berní rolle z r. 1654 a tereziánského katastru, po vzoru "Místopisu města Turnova" od univerzitního profesora Dr. J. V. ŠIMÁKA, s nímž úzce spolupracoval.

Další velkou zásluhu mají František ŠULC (1851 - 1926), rolník z Újezda Svijanského, původem z Vlastibořic čp. 1, který zachoval některé staré zápisy obce vlastibořické a p. Josef VOBORNÍK (1876 - 1955), vlastibořický děkan, který vedl vlastibořickou farní Pamětnici založenou již v r. 1789 a který řadu svých prací publikoval. V neposlední řadě nutno uvést již zmíněného Josefa KVAČKA, z něhož jak již uvedeno jsem značnou část textu převzal.

V sestavených Pamětích jsem se snažil přiblížit dnešním obyvatelům život v obci v různých obdobích minulosti, jací byli, kde a jak žili jejich předkové, a zájemcům o rodopis usnadnit jejich pátrání. Obyvatele obce vždy živila půda kterou od nepaměti obdělávali, žili v domech postupně v obci vystavěných. Na rozdíl od obyvatel, kteří se v obci v průběhu času neustále mění, domy jsou v obci pevně zakotveny, což umožňuje snáze sledovat jejich historii a tím i historii celé obce. Paměti jsou proto uspořádány podle popisných čísel domů, kterých bylo na katastrálním území obce vystavěno od konce prvního tisíciletí až do roku 2000 celkem 131. Z nich 12 zaniklo, ze zbylých 119 domů je dnes trvale obýváno jen 49 (41%), ostatních 70 (59%) pouze přechodně. Ve vlastní osadě Vlastibořicích bylo vystavěno celkem 59 domů, zaniklo 5, trvale je obýváno 21 (39%), přechodně 33 (61%). Pro snazší pochopení a názornost jsem připojil k disketě některé přílohy, zejména mapové.

Historie osady Sedlíštěk, Jiviny a Slavíkova je uvedena ve zkratce odděleně, historie osady Vlastibořic společně s katastrální obcí.

Při pročítání Pamětí je dobře si uvědomit pojem času, vlastně sledu času. Na rozdíl od prostoru ve kterém žijeme a který se od doby třetihor již mnoho nezměnil a je trojrozměrný, čas má pouze jediný rozměr, plyne neustále od minulosti do budoucnosti, nedá se zastavit ani vrátit, zrychlit ani zpomalit. Platí zde Hérakleitovo: "In idem flumen bis non descendimus Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky" - zůstává totiž jen jméno řeky, voda však již odtekla. Čas je s prostorem pevně spojen a proto mluvíme o čtyřrozměrném časoprostoru. Čas nevidíme, ani nemůžeme uchopit, je to pojem abstraktní, definici času nemáme. Mně osobně pro zhmotnění tohoto pojmu slouží těžítko na psacím stole - odštěpek pískovcového balvanu s otisky dvou mlžů, který jsem našel při bourání hospodářských budov mé usedlosti čp. 29 ve Svijanském Újezdě v polovině minulého století. Stáří zkamenělých otisků bylo tehdy odhadnuto na sedmdesát milionů let. Dnes, kdy tyto řádky píši, jsou již o padesát let starší. Jak ten čas letí. Abych čtenáři usnadnil orientaci v tomto rozsáhlém časoprostoru, uvedl jsem ve 33. kapitole ve zkratce historii obce v datech.

Předpokládám, že Paměti si přečtou zejména starší čtenáři zajímající se již o vlastní budoucnost. Poznání budoucnosti není možné bez poznání minulosti. Pokud se najdou mladší čtenáři, jejichž budoucnost je ještě v nedohlednu, mohou se z Pamětí poučit a vyvarovat se mnohých chyb, neboť i zde platí staré úsloví: "Historia magistra vitae - Dějiny jsou učitelkou života."

Jsem si vědom, že se v textu, obsahujícím velké množství letopočtů, mohou vyskytnout chyby způsobené zejména chybným čtením starých, špatně čitelných pramenů i jejich chybným přepisem. Doufám, že se najdou čtenáři kteří na ně upozorní, aby mohly být odstraněny a doplní Paměti o další údaje.

Závěrem bych chtěl poděkovat: - mé manželce za to, že mi umožnila věnovat sepsání Pamětí tolik času,
- mé vnučce, která mi darovala k osmdesátým narozeninám starší stolní počítač a za tři léta na to již dokonalejší verzi,
- mému synovi za pomoc při napsání a vytištění Pamětí.